Kulturistika, fitness - Nervové buňky, Vzruch a bolest, Reflex,....

Nervové buňky, Vzruch a bolest, Reflex,....

Nervové buňky, Vzruch a bolest, Reflex,....

Vegetativní nervový systém obsahuje části periferního a centrálního nervového systému a řídí prostřednictvím hypotalamu v mozku všechny nevědomé procesy v plicích, srdci, cévách (tepny a žily), v žaludku, střevu a v močovém měchýři. To se děje přes takzvané reflexní oblouky, v nichž impulsy, které vycházejí z receptorů vnitřních orgánů, spouštějí v orgánech motorické impulsy. Úkol vegetativního nervového systému spočívá hlavně v zachovávání vyhovujícího vnitřního prostředí organismu a regulování funkcí jednotlivých orgánů, jež zajišťují jeho fungování. To se děje prostřednictvím spolupráce sympathicu a parasympathicu.

Úkol vegetativního nervového systému spočívá hlavně v zachovávání vyhovujícího vnitřního prostředí organismu a regulování funkcí jednotlivých orgánů, jež zajišťují jeho fungování. To se děje prostřednictvím spolupráce sympathicu a parasympathicu.

Nervy
=====

Vedle centrálního nervového systému a vedle vegetativního (autonomního) systému existuje ještě periferní nervový systém. Jeho nervy tvoří propojení mezi centrální nervovou soustavou a tělní periferií. Táhnou se přímo z mozku nebo z míchy ke svalům, kůži nebo ke smyslovým orgánům.

Většinou se jedná o smíšené nervy se senzibilními (vzruch přijímajícími) vlákny a motorickými vlákny. Senzibilní vlákna mají své výchozí buňky hlavně v nervových uzlech (spinální gangliony), které mají prostřednictvím zadního kořene spojení s míchou. Motorická vlákna opouštějí míchu většinou předním kořenem. Tloušťka nervu se pohybuje mezi tloušťkou vlasu a lana.

Periferní nervový systém
========================

Periferní nervový systém se skládá převážně z nervů, které spojují centrální nervovou soustavu s ostatními částmi těla, a ze skupin nervových buněk, ganglionů. 12 párů hlavových nervů vychází ze spodiny mozkové. 31 párů periferních míšních nervů vychází z míchy a vybíhá mezi obratli.

Podobně jako cévy se nervy táhnou v periferním nervovém systému přímo z mozku nebo z míchy celým tělem a propojují se přes nejjemnější rozvětvení se všemi orgány a tkáněmi. Hlavové nervy se v první řadě propojují s našimi smyslovými orgány a se svaly na hlavě.

Nervy míšní se uplatňují v regionu břicha a hrudního koše, propojují břišní stěnu a stěnu hrudní. V oblasti krku, ramenního pletence, v části bederní a v krajině křížové kosti se nervy proplétají a zabezpečují především končetiny. Míšní nervy obsahují vždy motorická a senzibilní nervová vlákna.







Nervová buňka
==============

Jednotlivý nerv se skládá z řady neuronů, každý neuron se skládá z těchto částí:

• buněčné tělo
• jádro a
• výběžky
vedoucí impulsy jedním směrem = axony (dlouhé až 1 m)
přijímající signály = dendrity (rozvětvené)

Axony propojují neurony se sousedními buňkami. Rozvětvené dentrity přijímají elektrické signály z ostatních neuronů.

Nervová vlákna

Vzruch nervových buněk v lidském těle běží podél povrchu výběžku nervové buňky (dendrit nebo axon). Proto musí být každý nervový výběžek izolován od ostatních. Proto je nervový výběžek uložen v ochranném obalu, myelinové pochvě. Nervové vlákno říkáme nervovému výběžku zabalenému do ochranné pochvy.

Nervová vlákna rozdělujeme na bezmyehnova a myelinova. Vlákna s myelinovou pochvou jsou dobře izolovaná. U těchto vláken se Schwannova buňka spirálovitě vine svým buněčným tělem kolem nervového výběžku. Na přechodu mezi dvěma Schwannovými buňkami jsou tzv. Ranvierovy zářezy, které usnadňují přenos impulsů. Čím tlustší jsou vlákna a čím větší jsou odstupy mezi zářezy, tím rychlejší je přenos vzruchu.

Bezmyelinová nervová vlákna nejsou tak dobře izolovaná. Jsou často společně s jinými vlákny v buněčném těle Schwannovy buňky. Nejsou ničím obalena a nemají žádné zářezy. Vzruch je transportován mnohem pomaleji. Nervová vlákna bez myelinové pochvy nacházíme především ve vegetativním nervovém systému.

Podle směru vedení rozlišujeme vlákna, která přivádějí vzruchy z vnějšího prostředí (aferentní), a vlákna vedoucí vzruch od nervové buňky (eferentní) ke svalům. Aferentní nervová vlákna vedou vzruch od tělní periferie do centrálního nervového systému (nebo také vně CNS od nižších k vyšším centrům). Eferentní nervová vlákna vedou vzruchy opačným směrem.

Vzruch a bolest
===============

Bolest je významnou součástí našeho životně důležitého varovného systému. Má rozsah od bolesti tupé do bodavé, od slabé až do sotva snesitelné. Když se člověk jakkoliv poraní, je akutní pocit bolesti předán přes senzibilní nervy do míchy a také do mozku. První článek vedení vzruchu (neuron) na dráze bolesti vede signál přes velmi rychlá nervová vlákna do zadního rohu míchy. Jedná se o nervová vlákna typu A.

Na tomto místě přebírá signál další neuron, aby ho přenesl na druhou stranu míchy, odkud pak pokračuje do talamu nacházejícího se v mezimozku. Bolesti, které jsou tupé a přetrvávají delší dobu, vykonávají pomalejší cestu přes bezmyelinová nervová vlákna typu C. Jsou vedeny přes řetězec navzájem propojených neuronů, který vede nejprve z míchy do mozkového kmene, pak do talamu a nakonec do kůry velkého mozku.

Také vegetativní nervový systém je schopen přijímat signály bolesti a vést je do mozku. Protože ve vnitřních orgánech, které jsou „obsluhovány“ vegetativním nervstvem, je jen málo senzibilních receptorů, je obtížné lokalizovat většinou tupé bolesti, které z těchto orgánů vycházejí. Vedení vzruchu je pociťováno jako bolest teprve tehdy, když vzruch překročí určitou míru. Tato hranice bolesti, která se za jistých podmínek může měnit, se ubírá pevně daným systémem propustí.

V míše je bolest vedena přes takzvané T-buňky. Tyto buňky jsou aktivovány nervovými vlákny podrážděného místa. V želatinové hmotě z dolního rohu míchy leží jiné buňky, které T-buňky zpomalí v přenos vzruchu. Ty jsou na jedné straně uvedeny do chodu vzruchy větších nervových vláken, na druhé straně jsou ale brzděny menšími a pomalejšími C-vlákny.
Pokud není vnímána žádná bolest, jsou doteková vlákna aktivována společně s buňkami želatinové hmoty.

Ta brzdí T-buňky, takže nedochází k žádnému vnímání bolesti. Vznikne-li bolest, zvyšuje se aktivita C-vláken na tak dlouho, až velká vlákna překonají práh útlumu v želatinové hmotě. Tak se bolest dostane dál přes míchu do mozku, který ji po zpracování lokalizuje.
Vnímavost vůči bolesti je v každé části těla různě silná. Největší je v hlavě, nejmenší je v oblasti nohou. Kromě toho je i závislá na věku a konstituci.
Zeny snášejí bolest lépe než muži. Tělesně těžce pracující nebo trénovaní lidé mají vyšší práh bolestivosti než lidé, kteří se tělesnou činností zaměstnávají jen málo nebo vůbec ne.

Reflexy

Jako reflex označujeme neuvědomělou reakci svalu na podnět postihující tělo z vnějšího prostředí. U reflexů je vzruch v míše předáván přímo na motorickou dráhu. Proti reflexu stojí uvědomělé reakce, u nichž informace z míchy je nejprve předávána do mozku, aby odtud vycházely další pokyny.

Základem reflexu je takzvaný reflexní oblouk, který se skládá z více částí, jež dohromady vytvářejí jednu funkční jednotku. Takzvaný přijímací orgán (receptor) registruje informace přicházející z vnějšího okolí a vede je dál přes aferentní neuron (článek vedení vzruchu), jehož prostřednictvím mícha dostane impuls. Na kontaktním místě (synapse) se uskuteční přepojení ze senzibilní buňky na buňku motorickou. Tyto impulsy opouštějí míchu přes eferentní neuron k orgánu, kde se projeví.

Příkladem tohoto reflexu je reflex kolenních šlach (patelární reflex). Poklepem reflexního kladívka na šlachu čtyřhlavého stehenního svalu se sval náhle protáhne a podráždí se svalová vřeténka. Toto podráždění je předáno dál do míchy. Zde vyvolají motorické buňky předních rohů kontrakci svalu.

Vlastní svalové reflexy probíhají většinou uvnitř některého míšního segmentu. Zde jsou spolu spojeny jedna senzibilní a jedna motorická nervová buňka.U takzvaných cizích reflexů je napínání svalů vyvoláváno kůží. Pošimrám-li např. kůži na břiše, napnou se břišní svaly. Zde se většinou podílí větší počet nervových buněk (více kontaktních míst, polysynaptický reflex).