Kulturistika, fitness - Růstový hormon HGH

Růstový hormon HGH

Jaroslav Horváth Jaroslav Horváth

Bylo pouze otázkou času, než začnou sportovci užívat lidský růstový hormon (HGH). Hned jak byly prokázány zázračné schopnosti této látky budovat svalovou hmotu, celý kulturistický svět netoužil po ničem jiném. Ostatní sportovci ho začali užívat hned, když zjistili, že na rozdíl od anabolických steroidů, na něž se provádí dopingové testy, je růstový hormon nezjistitelný. Nejzajímavější ovšem je, že HGH není ani tak lék jako spíše přirozeně se vyskytující hormon.

RŮSTOVÝ HORMON
==============

Růstový hormon byl poprvé izolován asi před 30 lety. Jedná se o polypeptidový hormon, vylučovaný hypofýzou. Jeho molekulární struktura obsahuje 191 aminokyselin, spojených peptidovou vazbou. Asi 10% hmotnosti hypofýzy tvoří HGH – v průměru 5 až 10 miligramů u zdravého jedince. U mužů se vylučuje denně 0,5 až 1,0 miligram, životnosti této dávky v plazmě se pohybuje kolem 60 až 90 minut. Ačkoliv samozřejmě existují vyjímky, u většiny  lidí dochází k největšímu vylučování HGH během prvních 90 minut spánku.

Vylučování HGH je kontrolováno dvěma dalšími hormony – hormonem spouštějícím růstový hormon (GHRH) a hormonem inhibujícím růstový hormon (GHIH) – oba jsou vylučovány v hypotalamu a ovlivňovány takovými faktory jako je krevní hladina cukru a aminokyselin, spánek, stres a samozřejmě  trénink. Vědci předpokládají, že pokrátkém intenzivním cvičení dochází k výraznějšímu vylučování HGH než po delším, středně intenzivním tréninku. Extrémně dlouhá cvičební jednotka o vysokém počtu opakování může hladinu HGH dokonce i snížit.


MECHANISMUS PŮSOBENÍ
====================

HGH je nejdůležitější hormon pro stimulaci růstu dětí. Na rozdíl od anabolických steroidů způsobuje růst prakticky všech tělesných tkání, HGH receptory můžeme najít v ledvinách, játrech, kostech i svalech. Pokud nastane v těle nějaká porucha vylučování HGH, můžete to nejlépe sledovat na dlouhých kostech. Nadměrné vylučování HGH v ranném věku způsobuje tzv. gigantismus. Takoví jedinci pak měří více 240 cm, nejvyšší je Robert Wadlow se svými 272 cm.
Opakem gigantismu je nanismus, který je způsoben nedostatkem HGH v ranném věku.
Jedinci trpící touto vadou dosáhnou v dospělosti výšky pouze 60 až 90 cm.
HGH však neovlivňuje náš organismus pouze v ranném věku, je důležitý po celý život. Působí na průběh metabolismu tuků, proteinů a karbohydrátů.
Ačkoliv je to stále předmětem nejrůznějších debat, předpokládá se, že HGH urychluje transport aminokyselin do tkání a jejich následnou konverzi na proteiny HGH také podporuje proteosyntézu a zvyšuje buněčný obsah DNA a RNA. Vzhledem k tomu může být as anabolickými steroidy srovnáván právě kvůli anabolizujícím účinkům.
Kulturisty ovšem zajímá také schopnost HGH ovlivňovat tukové zásoby. Na rozdíl  od
inzulínu, který umožňuje využití glukózy jako zdroje energie, několika způsoby: 1) redukcí syntézy tuku, 2) zvýšenou mobilizací tuků z tukových buněk, 3) zvýšením hladiny hormonů, které odbourávají tuky (epinephrin a norepinephrin).
Kulturisty ovšem zajímá také schopnost HGH ovlivňovat tukové zásoby. Na rozdíl od V tukových tkáních HGH podporuje rozklad uskladněných triglyceridů (tělesný tuk) a zvyšuje
hladinu mastných kyselin v plazmě. Vzhledem k tomu, že je díky HGH omezeno využití glukózy, snižuje se i syntéza tuků. Kombinace všech těchto účinků vede k odbourávání tělesného tuku. Je důležité si zapamatovat, že HGH snižuje využití glukózy, šetří glykogen a zvyšuje využití tuků jako zdroj energie tím, že mobilizuje tukové rezervy.
Pravděpodobně nejvýraznější účinek má HGH na imunitní systém. V jedné studii, uveřejněné v prosinci roku 1987 v časopise Metabolism vědci popisují, že zvýšením hladiny hGH je možno pozitivně ovlivnit aktivitu těch buněk imunitního systému, které bojují proti virům a rakovině. Jedinci s vysokou hladinou HGH mají zároveň aktivnější specifické buňky imunitního systému.
Pokud dostali jedinci s pokusné studie malou injekční dávku HGH (zhruba množství odpovídající tomu, které tělo vyloučí během 24 hodin), aktivita jejich imunitních buněk se zvýšila až o 80%. Kromě toho také nabrali v průměru 1-2 kg svalové hmoty a odbourali kolem 2-3kg tuku.
Velký počet lékařů z celého světa nyní používá růstový hormon v rámci léčby pacientů s
AIDS. Není pravděpodobně tak efektivní jako anabolické steroidy, ale na druhou stranu s ním ještě není spojeno takové tabu jako s již zmíněnými steroidy.
Probíhají také výzkumy, týkající se případného pozitivního vlivu HGH při léčbě pacientů s roztroušenou sklerózou. Teorie vědců je založena na vlivu HGH na produkci IGF-1. IGF – 1 je peptidoý růstový faktor, který kromě dalších svých funkcí umožňuje regeneraci nervové tkáně. A vzhledem k tomu, že při roztroušené skleróze dochází k degeneraci nervů, mohla by být užitečná jakákoliv  látka, která by přímo nebo nepřímo ovlivnila stimulaci této tkáně.