Kulturistika, fitness - Reakce hormonů na fyzickou zátěž

Reakce hormonů na fyzickou zátěž

Reakce hormonů na fyzickou zátěž

Hormonální reakce na fyzickou zátěž je velmi blízká odpovědi na jiné typy stresu – na psychický stres, hypotermii nebo hypertermii, hypoxii, hypoglykemii, trauma,infarkt, sepsi, hemoragii nebo chirurgický výkon. Při fyzické zátěži se někdy reakce zdá až nadbytečně intenzivní – u trénovaných osob je reakce úměrnější podnětu. Reaktivní sekrece až při vysoké zátěžové intenzitě (blízké poplachové reakci). Fyzická zátěž se stává stresem při zatížení asi 65% VO2max. Odpověď tedy závisí spíše na relativní než absolutní zátěži. Vztah je možno charakterizovat jako exponenciální.

-         plasmatická hladina hormonů je výsledkem jejich sekrece, vylučování, vazby na bílkoviny, degradace, ale účinek je ovlivněn ještě citlivostí receptorů

-         během vlastní zátěže je hormonální odpověď modulována impulsy  z receptorů kontrolujících tělesnou teplotu, intravaskulární objem, parciální tlak kyslíku a hladinu glukózy

-         hormonální změny urychlí mobilizaci glykogenu a triacylgycerolů z extra- i intramuskulárních zásob

-         štěpení intramuskulárně uložených energetických rezerv je podpořeno také přímo svalovou kontrakcí

-         kontraktilní aktivita tedy chráni sval proti degradaci proteinů (i když by snížená hladina inzulinu a zvýšené hladiny kortikoidů při zátěži proteolýzu usnadňovaly)

-         zvýšení koncentrace volných MK v plazmě anebo glukózy vyvolá přímou inhibici mobilizace extra- i intramuskulárních energetických zásob

-         reakce na krátkodobou, anaerobní zátěž probíha poněkud jinak. Zejména u ní nedochází k poklesu hladiny inzulinu a také kortizolémie se signifikantně nemění (vysoká koncentrace laktátu inhibuje uvolňování MK z tukové tkáně

-         hormonální odpověď a její vliv na energetický metabolismus závisí také na stavu organismu – roli hraje nutriční stav, stupeň trénovanosti, hladiny hormonů před výkonem a předchozí tělesná aktivita.

Hypotalamus (retikulární formace s propojením na jiná centra včetně mozkové kůry) – hypotalamické trofiny – hypofýzy – hypofyzární tropiny a vlastní hormony.

 

Předpokládá se, že reakce osy hypofýza – nadledvina je potenciálním ukazatelem výkonnostních možností.

 

Proopiomelanokortin - prohormon ACTH, β – endorfinu,

 

Glukokortikoidy – značně citlivý ukazatel adaptace organismu na výkon a jejich klesající hladina nebo neúměrně malý přírůstek často bývá považován za známku vyčerpání.

Základní funkcí je vliv na metabolismus :

-         glukoneogeneze (zvýšená přeměna AK v játrech – katabolický efekt)

-         mobilizace AK z tkání do jater (katabolismus proteinů)

-         mobilizace MK z tukových depot.

-         Intenzivní fyzický trénink (jako jiný dlouhodobý stres) vede k hypertrofii nadledvinové kůry (zona fasciculata)

-         Ale pozor – je prokázáno, že inhibují periferní utilizaci glukózy ve všech tkáních kromě mozku a srdce. (prevence vyčerpání ?).

Růstový hormon

-         mobilizace MK z tukových depot (i když katecholaminy jsou účinnější)

-         proteosyntéza bílkovin (anabolismus) – ochranný vliv na svalové proteiny, proti účinkům glukokortikoidů ?

-         zvýšená hladina STH při vyšší fyzické zátěži se používa při dg.hypofyzárního nanismu

Opioidní peptidy – hlavní reprezentant β – endorfin

-         tvoří se v některých oblastech CNS (peptidergní neurony) a předním laloku hypofýzy (při hypotalamické stimulaci)

-         β – endorfiny – zvýšení sebedůvěry, snížení pocitu strach, úbytek depresí. Vysoká hustota opiodních receptorů je i v limbickém systému a je možné, že trénink zvyšuje centrální opioidní tonus,co se může projevit ve sníženém vnímání únavy a následně zvýšením vytrvalostní výkonnosti.

-         nemají asi roli pro cirkulační reakci a metabolismus při zátěži, ale jsou doklady, že působí inhibičně na ventilaci při vysoké zátěži

Glukagon

Jeho hladina v krvi se zvyšuje až při vysoké intenzitě zatížení.

Stimulace hypoglykémii.

-         glykolýza v játrech

-         lipolýza v tukové tkáni

TSH – tyroxin

Osa hypofýza- št-žláze se aktivuje za určitých podmínek, zřejmě v souvislosti s konkrétnými termoregulačními nároky. Hypotyreoidní a hypertyreoidní osoby mají značně zhoršenou toleranci námahy.

Prolaktin – biologický význam jeho zvýšení při stresu je patrně v antigonadotropním působení. (Biologická ochrana před otěhotněním za nepříznivých životních podmínek.

Inzulin

-         pokles při fyzické zátěži v důsledku zvýšeného odbourávání a snížené sekrece (zvýšená sympatoadrenální aktivita potlačuje jeho sekreci). U trénovaného je pokles menší v důsledku poklesu sympatoadrenální aktivity.

-         citlivost (vazební schopnost) inzulinových receptorů se fyzickou zátěží zvyšuje

-         inzulin a svalová práce mají syneergistický vliv na hladinu krevní glukózy

Pohlavní hormony (androgeny, estrogeny)

-         jejich vzestup při některých typech zátěže a v následném období pomáhá zřejmě utlumit účinek katabolických hormonů a zmírnit stresovou odezvu

-         při trvalé a nadměrné zátěži dochází však k útlumu reprodukčních funkcí

 

Retikulární formace

-         je anatomický soubor bb.sahající od prodloužené míchy až k nespecifickým jádrům thalamu. Nachází se zde centra řízení řady životně důležitých funkcí (dýchání, SF, TK, pohybů GIT-u, polykání, kýchání, kašle, zvracení). Podílí se na udržení pozornosti a zvyšování napětí a při přetížení se projeví úzkostí.

-         Podle typu přenašeče schematicky dělíme systém na:

a)      adrenergní (noradrenalin,adrenalin,dopamin) – locus coeruleus

b)      serotoninergní – ncc.raphae

-         oba systémy se projevují velkou cykličností a kolísáním stavu vigility a spánku – cirkadiánní rytmy (navazuje na ně kolísání sekrece STH,ACTH a kortizolu,PL).

-         tvoří nedílný celek s limbickým systémem.

Limbický systém

-         anatomicky : oblasti g.cinguli, uncus g.hippocampi, septální jádra, amygdala, přední jádra thalamu, epithalamus.

Hlavní funkce jsou :

-         kontrola emocí, integrace homeostatických odpovědí vztahujících se k základním pudům, (centrum instinktivního chování, strachu, hněvu,smutku, radosti, lásky aj.)

-         zajišťuje ukládání pamětových stop

-         na základě zkušeností dotváří vrozené prvky chování.