Kulturistika, fitness - PROTEINY A AMINOKYSELINY - 1.díl

PROTEINY A AMINOKYSELINY - 1.díl

Ze všech suplementů, které kulturisté užívají, nemá žádný tak výsostné postavení jako proteiny. Již od dob prvotní slávy Muscle Beach až do dnešních dní, kdy je kulturistika sportem olympijským, si jen málokterý kulturista umí představit svůj život bez proteinového suplementu. Podle dostupných informací víme, že sportovci nejenom pokládají proteiny za nezbytnou součást výživného programu, ale prakticky všichni nějaký proteinový suplement denně užívají. Tuto skutečnost potvrzuje i fakt, že proteiny a aminokyseliny vydělávají suplementovým společnostem miliardy dolarů ročně. Tento sortiment výrobků také obvykle tvoří převládající část produkce. Měli bychom dodat, že strava bohatá na přísun proteinů není ničím novým. Již staří Rekové a Římané jedli hodně červeného masa ve víře, že tato potravina je zdrojem síly a pomůže jim zvítězit.

PROTEINY

Ačkoliv se převážná část pozornosti kulturistů upírá ke svalové tkáni (která je z 50 % tvořena proteiny), měli bychom si říci, že každá tkáň lidského těla obsahuje proteiny. Ať se jedná o krevní buňky, orgány, šlachy, vazy či kosti. Mnoho enzymů a hormonů má proteinový charakter. Každý, kdo se věnuje nějaké intenzivní fyzické aktivitě – tím spíše kulturisté – potřebuje proteiny, aby v jeho organismu mohla probíhat regenerace a svalový růst. A tak zatímco biochemici nadále debatují O tom, zda sportovci opravdu potřebují více proteinů, kulturisté se nikterak netají se svým názorem, že (ADA) – denní doporučený příjem – musí být hodně překročen, aby mohlo dojít k budování svalové hmoty.

Existují stovky různých druhů proteinů, všechny však obsahují jednu shodnou látku – dusík. Ten se kombinuje s jinými prvky, jako je uhlík, vodík či kyslík. Dusík dává proteinu jeho unikátní význam pro lidskou fyziologii. Vzhledem k tomu, že proteiny nemohou být v těle uskladněny ve své původní formě, musíme tyto látky pravidelně přijímat ve stravě. Jestliže budete konzumovat nadbytek proteinů, budou využity ve formě energie, přeměněny na tuk nebo díky činnosti ledvin vyloučeny.

AMINOKYSELINY

Proteiny, které se dostávají do trávicího traktu, jsou rozloženy na menší podjednotky, zvané aminokyseliny. Často se jim také říká „stavební jednotky života“. Aminokyselinu si můžete představit jako jednu částečku řetězce, pokud se tyto částečky spojí dohromady, vzniká protein (spojení nazýváme polypeptidovým řetězcem), který může být tvořen stovkami nebo tisíci aminokyselinami.

Pokud se podíváme na typickou aminokyselinu, vidíme, že má centrální uhlíkový atom, na nějž se postupně pojí čtyři další skupiny prvků. Na jednom konci je aminová skupina, na druhém potom acidová skupina (odtud název aminokyselina), třetím prvkem je většinou vodíkový atom. Všechny aminokyseliny mají tyto tři hlavní skupiny. Čtvrtá ovšem dává každé aminokyselině její unikátní hodnotu. Vzhledem k tomu, že si jistě většina kulturistů všimla písmenka „L‘ nebo „D před názvem příslušné aminokyseliny, měli bychom toto odlišení vysvětlit. Výše rozkreslená molekula je zde pouze ve dvou dimenzích (to je samozřejmě pro psanou formu projevu normální), ve skutečnosti je však trojrozměrná. Termíny „D“ a,,L“ pak označují, že jde o rotaci doprava nebo doleva, tedy jakým způsobem je molekula rozprostřena v prostoru. Mezi jednou a druhou formou je tedy zrcadlový rozdíl. Atomy jsou uspořádány ve stejném pořadí ovšem zrcadlově. Ačkoliv mohou vědecké studie ještě přijít s jiným názorem, odborníci se domnívají, že biologické systémy mohou využít pouze „L“ verzi. To je velmi důležité, zejména pokud zvažujete koupi nějakého levnějšího suplementu, ten by totiž mohl obsahovat jak „L“ tak i „D“ verzi.

22 STAVEBNÍCH BLOKŮ ŽIVOTA

Ačkoliv je využití proteinů, jejich úloha ve tkáních i v chemických dějích, jichž se účastní, velice komplexní, jsou proteiny tvořeny pouze z 22 druhů aminokyselin. Toto číslo se může různit v závislosti na zdrojích, některé uvádějí 20, jiné třeba 24 až 28. Ovšem Číslo 22 patří k nejčastěji užívaným, proto se ho budeme držet i my.

Individuální charakteristika proteinu je určena unikátním seřazením aminokyselin. Jedno seskupení může tvořit inzulín, zatímco jiné například růstový hormon. Z 22 druhů aminokyselin si naše tělo umí třináct samo vytvořit z dostupných surovin. Zbývajících devět tvoří tzv. „esenciální aminokyseliny“, které v organismu samy nevzniknou a musíme je přijímat ve stravě. Jsou to: leucin, isoleucin, histidin, lysin, methionin, fenylalanin, threonin, tryptofan a valin.

NEJLEPŠÍ ZDROJE

Důvodem, proč jsme zdůraznili existenci esenciálních aminokyselin, je, že ne všechny druhy potravin obsahují dostatek těchto důležitých látek. Pro snadnější srovnávání používají biochemici termín kompletní a nekompletní, kterými popisují jednotlivé zdroje proteinů. Kompletní zdroje jsou ty, které obsahují všechny esenciální aminokyseliny ve správném množství. Mezi ně patří ovalbumin, hlavní protein, obsažený ve vajíčku; a kasein, hlavní proteinová složka mléka.

Nekompletní proteinové zdroje tvoří luštěniny a zelenina. Luštěniny například obsahují málo lysinu, čočka také málo methioninu. Mohli bychom zde jmenovat ještě celou řadu dalších příkladů, nejdůležitější ovšem je, že se nekompletní zdroje proteinů musí kombinovat s jinými potravinami, abychom mohli tělu zajistit adekvátní přísun všech důležitých aminokyselin.

Živočišné produkty jsou, co se týče kvality proteinů, zdaleka nejlepší. Vegetariáni jistě namítnou cosi o vysokém obsahu tuku v mase (a mají pravdu), ale faktem zůstává, že jeden dobrý hovězí steak vám poskytne všechny esenciální aminokyseliny, zatímco rostlinnou stravu musíte kombinovat z mnoha různých zdrojů, abyste dosáhli stejného efektu. (Fakt, že na druhou stranu i rostlinná strava obsahuje takové výživné látky, které v mase nenajdete, je hlavním důvodem, proč by naše strava měla být vyvážená a složená jak ze živočišných tak z rostlinných zdrojů.)

Nejlepší zdroje živočišných proteinů obsahují zároveň také nejvíce tuku. Nejčastěji konzumované druhy masa – hovězí a vepřové – jsou doslova nabité proteiny, ovšem na druhou stranu také tukem. To by mohlo být jedno kulturistovi v mimosoutěžním období, ovšem před závody je naprosto nezbytné zavrhnout veškeré tučné potraviny. Jestliže někdo ve vaší rodině trpěl srdeční chorobou, možná byste i vy měli zvážit, zda nebude lepší se červenému masu úplně vyhnout.

Když přijde řeč na kvalitní a „nízkotučný“ protein, pak dává většina kulturistů přednost rybímu masu a kuřeti bez kůže. Je nezbytné, abyste z kuřecího masa kůži odstranili, neboť právě v ní je obsaženo nejvíce tuku. Kromě kuřecího masa je vhodná i jiná drůbež, například kachní nebo krůtí maso. Co se týče kachen nebo hus, jsou vždy lepší divoká zvířata než doma pěstovaná, jejichž maso obsahuje příliš mnoho tuku.

Zřejmě nejčastěji užívaným zdrojem proteinů v kulturistice jsou vajíčka, ale stejně jako maso i ona obsahují poměrně hodně tuku – v tomto případě se jedná o cholesterol. Dvě celá vajíčka obsahují asi 1 5 gramů proteinů a také zhruba stejné množství tuku. Ohledně vajíček se velice často rozvíjí diskuze, zda konzumovat pouze samotný bílek nebo také žloutek. Naštěstí víme, že veškerý tuk je obsažen ve žloutku. Mnoho kulturistů, mezi nimi i Kanaďan Roy Callender, proto z vajíček žloutek odstraňuje, zejména pak v době přípravy na soutěž. V tomto období pro ně není problém sníst denně dva či tři tucty vaječných bílků. Výhodou konzumace vajíček je, že se obvykle jedí uvařená natvrdo, můžete je tedy klidně brát s sebou do práce či do školy a konzumovat je v pravidelných intervalech během dne. Tak to alespoň dělali kulturisté za starých dobrých časů, kdy neexistovaly aminokyselinové tablety.